Historie sportovního rybářství ve Velkém Meziříčí

Sportovní rybářství má ve Velkém Meziříčí neobyčejně bohatou historii.

            Již před rokem 1896 na Moravě existoval Zemský rybářský spolek sídlící v Brně. Toto sdružení bylo převážně německé, ale pozvolna začalo přibírat i členy české národnosti.

Mezi nimi se objevili i první průkopníci sportovního rybaření ve Velkém Meziříčí. Na sklonku roku 1896 založili Družstvo rybářů, které postupně mělo 42 členů. V rámci Zemského rybářského spolku začali samostatně hospodařit. Byli patrně úplně prvním subjektem na Moravě se zcela samostatným hospodařením. 16. dubna 1897 byly moravským místodržícím schváleny nové stanovy a  Družstvo se přeměnilo na Rybářský spolek. Toto datum můžeme považovat za oficiální počátek naší organizace.  Musíme zmínit hlavní alespoň hlavní aktéry tohoto vzniku: František Kittnar, Karel Jelínek a JUDr. Emil Kostka. V roce 1898 měl spolek už 108 členů a kromě povodí hospodařil i na 5 ha rybníků.  27. listopadu 1898 na „společné schůzi ku provozování rybolovu v okresu velkomeziříčském oprávněných, za příčinou schválení stanov pro společné vodní rybářské družstvo, ve smyslu místodržitelského nařízení“ přistupují obce (uvedeny dobové názvy): Radostín, Krásňoves, Postivá obec Kněžoveská, Petrovice, Dolní Heřmanice, Tasov, Vídeň, Pustina, Dobrá Voda, Dolní Bory, Rádenice, Oslavice, Ostrow, Baliny, Horní Libochová, Kunratice, Lavička, Pavlov, Votín a Dolní Raclavice. Z výčtu je vidět, že spolek už měl širokou působnost.

            V té době přišel do Velkého Meziříčí mladý učitel František Veselý. V roce 1897 absolvoval v Brně rybářský kurs a stal se vášnivým rybářem. Má nehynoucí zásluhy o růst a prosperitu rybaření ve Velkém Meziříčí, ale stal se i význačným činitelem sportovního rybářství na celé Moravě. Byl mimo jiné zakladatelem a vydavatelem časopisu Českomoravský rybář. Ten byl tištěn v místní tiskárně a vycházel nepřetržitě až do roku 1920. Poté byl odkoupen Ústřední jednotou rybářskou ve Vodňanech a vycházel dále pod názvem Československý rybář.

            František Veselý pořádal i různé rybářské semináře a do města se sjížděli tehdejší přední ichtyologičtí odborníci. Podílí se na založení Zemského svazu spolků, družstev a společenstev rybářských markrabství moravského se sídlem ve Velkém Meziříčí. 24. června 1902 má svaz schváleny stanovy.

            Světová válka výrazně narušila rybářský sport. Řada rybářů se zúčastnila válečných operací. Hlad hnal pytláky k řekám a vody byly po válce totálně zplundrovány. Tak jak máme bohatou dokumentaci z předválečného období, meziválečná nám chybí. Členská základna se pohybovala kolem 70 členů. K výrobě ryb měli jen tři malé rybníčky. Nebyla vyřešena legislativa a na řadě jezů hospodařili mlynáři, kteří měli na jezu vodní právo.

            Brzy po druhé světové válce se rybářský sport vzpamatovává. 18. 4. 1946 zakládá Rybářský polek Rybniční družstvo s.r.o. jehož členy jsou všichni členové Rybářského spolku. Podařilo se opět sjednotit povodí od Radostína po Tasov. Rybniční družstvo hospodaří na několika rybnících a dodává násadu do povodí. Názvy se postupně mění na Lidový rybářský spolek a poté na místní organizaci Českého rybářského svazu.

Výbor z rybářského spolku z r. 1942

            V padesátých letech má organizace přiděleny všechny vodní plochy o které nemá zájem státní podnik. Celkem je to na sto dvacet rybníků. Jsou mezi nimi i nádrže o několika metrech na dvorech vesnických stavení. Organizace se snaží hospodařit  asi na polovině z nich. Na všechny vody dostává příděl obilí v řádu desítek kg. Padesátá, šedesátá i sedmdesátá  léta jsou  ve znamení budování. Nejprve se postaví nové rybníky: Lalůvka 1 a Lalůvka 2. Ta dostala příznačné jméno Galejník. Hráz byla budována kolečky a ručními pěchy. Byly odpracovány stovky brigádnických hodin. Jak se ukázalo po roce 1990 bohužel jsme nebyli majiteli. Lalůvku 2 se nám alespoň podařilo od Pozemkového fondu koupit a

Lalůvku 1 máme pronajatu. Stejně tak nám dosud nepatří vybudovaný areál svazu – provozní budovu a rybochovné zařízení. Jakže se to říkalo po sametové revoluci? Co bylo ukradeno, musí být vráceno! Na majetek občanského sdružení se to bohužel nevztahuje. My jsme museli pouze vracet. Do desítek opravených a obnovených rybníků jsme investovali materiál a zejména práci našich členů. Pravda je, že jsme je poté léta zdarma užívali.

            V roce 1962 byla otevřena nově vybudovaná přehradní nádrž Mostiště. Zájem o sportovní rybolov rychle stoupal. Zatím co v roce 1958 měla organizace 215 členů, po záhájení lovu na přehradě počet členů stoupal až přes 800. Na zarybnění dostala organizace dost prostředků a hodně násady jsme si vyprodukovali sami. Na přehradu se sjížděli rybáři z celého okolí a zejména úlovky dravců byly, jako na každé nové nádrži, vynikající. Bohužel naše radost trvala jen do roku 1978. Poté přehradu jako vodárenskou nádrž, mohou rybářsky využít jen pytláci a VIP. Po roce 1990 jsme na meziříčském náměstí sice slyšeli od nastupujících politiků, že se to změní, ale zůstalo jen u slibů.

            Pod přehradou vznikl druhotný pstruhový revír, který byl obohacením našeho sportovního rybolovu. Už v roce 1949 se konaly první pokusy s odchovem a vysazením pstruha obecného. Od roku 1956 už pracuje pstruhový odbor. Sportovní rybolov se prováděl na potocích Svatoslavský,  Oslavička (Hušča),  Mastník (Novodvorský) a Babačka (Borský). Osazovala se většina menší potoků plůdkem pstruha a sivena amerického. Stále se zhoršující klimatické podmínky a čistota vod nás nakonec donutily počet chovných potoků výrazně snížit a sportovně se vyžívat pouze na revíru Oslava 6. Do revíru se vysazuje pstruh obecný Po1, Po2 a Po3, pstruh duhový tržní a  lipan podhorní Li1. Pstruhový odbor obnovil zdevastované a léta nevyužívané koupaliště za městem. Přivedl tam vodu z blízkého potoka a začal tam dokrmovat nakoupeného ročka pstruha duhového a na chovném potoku sloveného ročka sivena. V lovné velikosti byl pak vysazován do sportovního revíru. Koupaliště jsme museli vrátit původnímu majiteli a tak dnes siveny a duháky nakupujeme jako tržní.

            V posledních deseti letech si organizace vede velice dobře. Většina ryb, které vysazujeme, je z vlastní produkce. Máme dvě rybochovná zařízení, manipulační sádky, vlastní autodopravu a veškerou techniku, potřebnou k chovu a slovení ryb. Hospodaříme cca na 30 ha vodních ploch. Deset rybníků jsme za posledních deset let odkoupili a zbytek máme pronájmu. Produkujeme K1, K2, K3, Ca1, Ca2, Š rychl. Š1, Š2, Tl1, Os1, Mn1, L1, L2, L3, Am2, Am4.